S čím na to
Časy se mění ?
Asi ano, jako dítě jsem si vystačil se zlomenou žiletkou z otcova holícího strojku, nožem ze šuplíku u kuchyňské linky a nějakým tím "šmirglem".
Dneska s žiletkou udělám spostu práce, ale přeci jen bude lepší opatřit si trochu náčiní k usnadnění života.
Skalpel s kovovým dříkem a výměnnými noži a k tomu pár čepelí je pomocník k nezaplacení. Přidáme žiletkovou pilku pro milovníky otevřených kokpitů, pinzetu s "jehlovým" nekaleným hrotem, malé štípačky, jehlové pilníky, nějaký ten "peán" a namísto vrtáčků jehlu k injekční stříkačce patřičného průměru. Sadu brusných papírů pro mokré broušení tmelů a barev o hrubosti 400 - 2000.
Pro jeden model zbytečný luxus - přiznávám, nádobíčko jsem si půjčil ale výrazně mi pomohlo při lopotném úsilí.
Vyjmenovat by se dalo ještě ledacos, osobně řadím na vrchol zmíněný skalpel, v šikovnějších rukách zastane práci mnoha dalších nástrojů.
A co barvení ?
Ano, přiznávám, bez stříkací pistole a řádného "érbraše" se soudobý modelář ani neuprdne. Já jsem však milec starých pořádků a především, kupovat "kompresor a spol", kvůli jednomu modelu, si může dovolit snad jen ropný magnát.
Štětce budou to pravé!
Číslo 5/0, 2/0, 00, 0, 1, 2, na detaily a 3,4,5,6,8 na plochy je na hranici puntíčkaření, totéž laborování s kulatými a plochými štětci. Nakonec jsem zjistil, že potřebuji jen 2/0 a 1 na detaily, na drobné díly či plochy jeden štětec v rozmezí velikostí 2 až 4 a na plochy jsem si vystačil se štětcem č.6 ze synových vodovek.
Důležité je, aby měly štětce jemný vlas, s hrubými se moc parády neudělá...
Tupování jsem prováděl proužkem molitanu z houbičky na nádobí upnuté v patentní "verzatilce". Patinu potom starým štětcem č.2 s obroušeným krátším vlasem. a to metodou "suchého štětce".